Obrazem: jak se žije na české raftové základně v Norsku

„Jak se už stalo zvykem, vždy červenec a půlku srpna trávíme v Norsku na řece Sjoa, kde máme na starost českou raftovou základnu SMARTtravel. Letos je to rok samých kulatých výročí - já tu jsem po páté, základna letos slaví dvacáté výročí fungování.

Oproti loňsku jsme drobet změnili místo, kde máme náš „Hannah raft guides camp“. Nyní bydlíme asi o čtyři kilometry dále v kempu na křižovatce na Randsverku. Minulý kempík byl sice hezčí, ale co se týká přístupu a ochoty majitelů, je to nesrovnatelné. Zároveň tu jsme také více vidět, jezdí sem více Čechů a jsme vidět přímo ze silnice i z parkoviště a odpočívadla, které je tu vedle. Což je pro náš „byznys“ super.

Hned po příjezdu nás na Sjoe přivítalo pár změn a příjemná velká voda. Nejzásadnější změnou je pozměněné koryto po zimních povodních a s tím spojená „nefunkčnost“ vodočtu. Takže co loni platilo, letos neplatí vůbec. Jojo, nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Například v nájezdu do soutěsky „ledový vánek“ jaksi přibyl obrovský kus skály přímo uprostřed řeky, kam žene všechna voda… Při první jízdě jsme opravdu nechápali, kde se tam vzal…

Prohlédněte si 6 fotografií!

Klikněte zde a zobrazte celou fotogalerii.

Samozřejmě máme sebou kajaky, takže dokud byla relativně velká voda, jezdili a blbnuli jsme, co to šlo. Assengjuvet zvaný také Grand Canyon na Sjoe, úsek nad naším komerčním playrunem, je za velké vody opravdu pecka. Zvlášť střední pasáž s asi 500 metrů dlouhou těžkou vodnatou peřejí je opravdu obrovská.

Jinak u raftingu je vše při starém, kdo tu za námi někdy byl, zná to divadýlko, kdo ne, může alespoň trochu nahlédnout pod pokličku zhlédnutím našeho posledního filmu Práce snů (online k vidění zde). Ale rafting je jen jeden z důvodů, proč tu jsme. Proč ještě? Protože Norsko.

Letos zatím jednoznačně nejlepší nová historka je Břehovo povídání o tom, jak se v jedné zatáčce s černýma skalama dřívě těžilo černé uhlí - byla zde totiž výjimečně žíla černého uhlí dostupná hned na zemském povrchu.

Spadlého Golfa v roce 1993 do peřeje od té doby zvané Golfský proud, přes kterého se od té doby dělají obrovské vlny nebo starého indiánského nebožtíka a kámoše Vinnetoua Wilmarkena, který se tu odebral do věčných lovišť, když Sjou sjížděl na otevřené kanoy snad ani není třeba připomínat… Indiáni do Norska přišli přes severní pól v době, kdy ještě Aljaška byla ledem spojená s Lofotama. Však také Ti indiáni, kteří to cestou vzdali, jsou dnešní Eskymáci!

Víc už neprozradím, co kdyby to tu našel i někdo, kdo s námi někdy v budoucnu bude raftovat, neměli bychom co vyprávět při jízdě pak. Každá zatáčka, každá peřej a každé místo má hned několik verzí různých historek, více či méně ulítlých. Je toho dokonce tolik, že za vyšší vody to ani nestíháme vše říkat. Celkově od mé první sezony tady jsem sedmnáct kilometrů dlouhý playrun mohl jet komerčně tak 240krát. Ale baví pořád, je to hlavně o tom divadýlku okolo a o lidech.

Kromě kajakování už jsme stihli dát taky jeden pěší výlet v horách - na druhou nejvyšší horu Norska Glittertind (2405m n. m.). Sice původní plán byl mít hezké počasí a nafotit pár katalogových fotek, ale člověk míní a počasí mění…“

Z Norska zdraví Tomáš Mähring a H2Omaniaci!

Nové články e-mailem:

Chci zasílat informace o nových článcích
z tohoto sportu na e-mailovou adresu:

sdílet na moji zeďLíbil se Ti článek?

Názory čtenářů:

Jméno:

E-mail:

(e-mail nebude nikde zobrazen)

Jméno:

Heslo:

Kolik je jedna plus jedna? Napište číslici: (ochrana proti spamu)

K tomuto článku zatím nikdo nepřidal svůj názor. Nechceš být první?